Dnes jsem se zeptala jednoho mého klienta na to, jak dokázal sám sebe trénovat a nic ho nezastavilo. Mě jako svou trenérku si našel až v době, kdy už nějakou dobu běhal sám a chtěl začít závodit. Když Tomáš začal vyprávět, byla jsem velmi překvapená jeho osobním příběhem.
Řekl mi, že před deseti lety měl něco málo přes 100kg a trávil prakticky všechny víkendové večery po hospodách s kámošema. To jsem vyvalila oči, protože bych do něj vůbec neřekla. Známe se dva a půl roku a já ho znám jako štíhlého kluka, který vůbec nepije alkohol a vždy splní do puntíku vše, co mu “naordinuju”
i mimo naše společné tréninky. Říká, že ho mrzí, že s atletikou nezačal už dřív. Je si vědomý toho, že by dnes mohl být po sportovní stránce jinde, kdyby tenkrát začal včas. Já osobně si myslím, podle toho jak běhá, že z něj mohl být atlet profesionál.
A tak mi začal mezi cviky na posílení břicha vyprávět. Tenhle kluk si před deseti lety řekl, že je potřeba změnit svůj styl života, jelikož hospoda ho asi moc neobohatí. A tak začal běhat. Byl překvapený, že se celkem rychle dostavily první výsledky a to ve formě pár kilo dolů. A tak v tom pokračoval. Přestal chodit do hospody. Nebavil ho ten stav, kdy po víkendu byl vždy začátkem týdne K.O. a nic pořádně neudělal. Zjistil, že když nepije, zvládne toho mnohem víc, není unavený a může fungovat. A přeci jen střízlivý člověk víc vnímá.
Kámoši mu samozřejmě začali říkat, že je divnej, protože s nimi nedrží basu. On se ale nenechal těmi řečmi ovlivnit a běhal dál.
Potom si našel kámoše, se kterým chodil běhat. A už na to nebyl sám. A tak si postupně našel partu, pro kterou byl sport každodenní součástí života. S kámošema z hospody si zanedlouho neměl co říct. Když nepil na párty, tak si s nimi nerozuměl. A tak se pomalu ale jistě od té party odloučil a našel si jiné kámoše, se kterými našel společnou řeč v běhání.
Je to další příklad toho, že když chceš něco ve svém životě změnit, musíš se obklopit lidmi, kteří dělají to, co chceš ty a opustit tu partu, která tě jen tahá dolů a o nic nového tvůj život neobohatí.
Po další sérii na břicho jsem mu položila hned další otázku: Když jsi sám zvládnul dojít až sem, přestal si pít, vypracoval sis postavu, tak proč sis hledal trenéra? Proč jsi mě oslovil?
Na to mi řekl, že sám se sice dokopal běhat, ale přišel do bodu, kdy se přestal zlepšovat. Když člověk dělá něco stále dokola a nezlepšuje se, tak má dvě možnosti. Buď něco změnit nebo se na to vykašlat. A víte, jak je vlastně pracné se něčeho vzdát? Když chce člověk něco vzdát, tak musí nejdřív na sobě znehodnotit všechno co jen najde, aby sám sebe přesvědčil, ze to nemá cenu.
Ale naštěstí to nebyl Tomášův případ. On chtěl běhat závodně a dál se zlepšovat. A tak došel k závěru, že potřeboval v tom tréninku něco změnit. Zjistila jsem, že půl roku sbíral odhodlání, aby mi zavolal. A dnes je rád, že to udělal.
Díky naší spolupráci zjistil, že trénoval špatně a proto se nezlepšoval. Naučil se, čím vším se dá “obyčejný” běžecký trénink zpestřit a jaké všemožné varianty zdánlivě monotónní běžecký trénink nabízí. Dnes je to už dva a půl roku, co spolupracujeme. Tréninky ho stále baví a v závodění se neustále posouvá výš. Letos už se dostal i na bednu (stupně vítězů).
A jeho kamarádi? Na to jsem dostala jednoduchou a stručnou odpověď. Ti jsou stále tam, kde byli před deseti lety. Vím, že je najdu sedět ve stejné hospodě.
Byl to krátký, jasný a výstižný rozhovor, který jen potvrdil, že alkohol tě určitě rozvíjet nebude. Pokud chceš někam svůj život posunout a štve tě momentální stav, ve kterém se právě nacházíš, tak nech stát půllitr na stole, a až budeš dnes z hospody odcházet, zavři za sebou dveře a už se tam nikdy nevracej. Máš ve svých vlastních rukách celý svůj život. Tak jdi za dobrodružstvím, kam tě srdce táhne. Lidí je na světě mraky, nikdy nebudeš sám. Kteroukoliv cestou se vydáš, tam poznáš nové přátele, kteří tě můžou v životě něčím obohatit a můžeš zažít to, o čem se ti u piva a frťanu ani nesnilo. Tak přestaň vysedávat po hospodách a jdi za svým snem.
S láskou
Jitka Bechyňová
0
