Jitka Moudrá – reprezentantka ČR v sedmiboji, kondiční trenérka a konzultantka
Lukáš Bechyně – Vicemistr ČR ve skoku o tyči, Výkonný ředitel – Řekni ne drogám, řekni ano životu, jednatel firmy Country Bohemia
Dokud sportovec podává výkony a daří se mu, nic neřeší. Ale co když přijde zranění? Často se ukáže, jak je připraven do života.
Celý život jsme oba sportovali na vrcholové úrovni, studovali střední a vysoké školy a k tomu nakonec i pracovali. Sice jsme ani jeden nedosáhli na titul Mistra Světa či Evropy, přesto to bylo skvělé období, které nám dalo do života řád a disciplínu. V té době nás věci mimo sport moc nebavily a většina času byla investována do tréninku. Dnes jsme za všechny tyto zkušenosti rádi.
Člověk (sportovec), který jen sportuje, dává všechen záměr a svůj čas do tréninku, regenerace, závodů a nevnímá ostatní krásy, které život nabízí. Je soustředěn pouze na výkon a rozhovor na jiné než sportovní téma, není často ani možný. Sportovci často zanechávají studia jen proto, aby jednoho dne mohli patřit mezi nejlepší a to s tím nejlepším úmyslem. Obětovali svému sportu vše, co bylo možné, stejně tak jako my. Makali a dřeli s jasnou vizí úspěchu. Není dnes výjimkou, že přijde zranění, které je vyřadí ze hry. Některé na delší dobu, jiné napořád. A co teď?
Zažili jsme ve své době mnoho sportovců, kteří se dostali na absolutní vrchol a pak přišel hluboký pád, někdy i konec kariéry vlivem zranění. Každý z těchto lidí si minimálně jednou položil otázku – „A co teď budu dělat, když nic jiného, než sportovat neumím?“ Nedokončené vzdělání, minimum životních zkušeností z reálného pracovního života a často netušíc, co by chtěl v životě dělat. A tak je potřeba stanovit si další životní cíle.
Sport dostává novou podobu ve formě udržování těla v pohybu. Ti nejlepší z nejlepších, které zná většina sportovních fanoušků, se uchytí a prodají své jméno daleko snáz než ti, kteří nejsou v médiích tolik opěvováni, či se věnují sportu, který není mediálně tak atraktivní. Tak či tak jednoho dne sportovní kariéra končí a s ní i konec jedné kapitoly života. Ano, pro sportovce drsná realita. Dá se to přirovnat k podnikateli, kterému to nevyšlo, a tak to zkouší znovu. Je tu další sportovní disciplína s názvem „Život“. Je třeba také tvrdě trénovat, vzdělávat se, spolupracovat a makat na sobě nejen po fyzické stránce, ale také po té duševní. Člověk, pro lepší přežití potřebuje spolupracovat, což individuální sporty moc nenabízejí. Každý si většinou jede sám na sebe. Pokud se o to samé snaží v reálném životě, nakonec zjistí, že tím má omezené možnosti.
Profíci i sportovci, ne až tak věhlasných jmen, se dle našeho pozorování a našich osobních zkušeností dokáží v pracovní džungli rychleji zorientovat. Jsou psychicky odolnější než běžná populace, mají tah na branku, disciplínu a jsou zvyklí na každodenní dril. Mimo jiné celý život ve sportu trénovali záměr dosahovat předem stanovených cílů a sportovních výsledků. A právě proto jsou často žádaným artiklem v podnikatelské sféře a na vyšších pracovních pozicích ve firmách. Tito lidé dokáží velice dobře zužitkovat vše, co jim sport dal.
Proč by tedy podle nás měli lidé sportovat?
1) Aby byli v pohybu. Čím pohyblivější tělo, tím rychleji fungující mysl, pohotovější reakce a zvládání práce, rychlejší komunikace, vyšší psychická odolnost, méně zdravotních problémů a hlavně lepší nálada!
2) Čím pohyblivějším se člověk stává, tím rychleji se pohybují věci i lidé kolem něj a život dostává spád.
A proto neseďte doma na zadku a nepřemýšlejte o tom, zda to má smysl a jděte se hýbat! Váš život tak nabere úplně jiných rozměrů a přinese spoustu nových možností.
0
